NiteLite - osobní stránky Michala Bareše

ATM aneb jak jsem si stavěl dalekohled

Quality is about doing it right when no one else is looking.

Henry Ford

Po několika letech pozorování vesmíru s mým 150mm newtonem jsem se rozhodl udělat krok vzhůru a pořídit si větší přístroj. O dalekohledy se zajímám a tak jsem měl přehled o momentální nabídce na trhu - vzhledem k mým značně omezeným financím byl prakticky jedinou volbou newton na dobsonově montáži. Bohužel, běžně prodávané dobsony s plným tubusem mě neuspokojovaly svými rozměry, hmotností, designem ani provedením a zakázková výroba byla zcela mimo moje možnosti. Inspirován fotkami krásných skládacích dobsonů jsem oprášil svúj dávný sen a rozhodl se pro vlastnoruční stavbu. Nemám žádné technické vzdělání, plně vybavenou dílnu ani možnost nechat si něco udělat "bokem" v práci či u kamaráda, takže jsem většinu věcí vyráběl doslova na koleně, pomocí těch nejjednodušších prostředků, jako je obyčejná vrtačka, přímočará pila a pilka na železo. Skutečnost, že jsem (sice po dlouhé době, ale přece) dospěl k něčemu, co slušně funguje, je dokladem toho, že udělat si dalekohled není nereálné téměř pro nikoho.

Základem konstrukce je devítivrstvá, 15mm silná buková překližka (chtěl jsem leteckou, ale sehnat něco takového je pro obyčejného smrtelníka prakticky nemožné - zejména chcete-li jenom 2 m² a nikoliv celý kamión - to je ovšem problém veškerého materiálu). Na povrchu jsem jí ošetřil dvěma vrstvami bezbarvého laku na bázi syntetické pryskyřice. Drobné mechanické díly jsou pak převážně z hliníkových profilů zakoupených v hobbymarketu. Spojovací trubky jsou rovněž hliníkové, s průměrem 18mm a tloušťkou stěny 1mm. Původně jsem je chtěl pro omezení kmitání vyplnit montážní pěnou, ale úplně jsem na to zapomněl, takže v určitých situacích se dalekohled chvěje víc, než bych si představoval.

Primární zrcadlo s průměrem 250mm, ohniskem 1315mm (f/5.3) a vynikajícím Strehlovým koeficientem 0,98 pochází od Libora Němce, špičkové sekundární zrcátko (λ/20, 98% odrazivost) s malou osou 54mm je od firmy Antares optics. Soustava je navržená tak, aby vykreslila plně osvětlené pole o velikosti 14mm a 80% osvětlené pole o velikosti 27mm (což je maximální průměr polní clony v 1.25" okulárech) - centrální stínění je tak pouze slušných 22%.

Kliknutím na náhled se otevře větší obrázek. Omlouvám se za příliš syté barvy, nějak jsem zapomněl změnit nastavení foťáku.

Dobsonovská "bedýnka" držící tubus dalekohledu. Na zemi stojí buď na gumových špuntech (pro pozorování na tvrdém povrchu) nebo se dají do "nožiček" podstavce zašroubovat 3 šrouby (pro použití na měkkém povrchu). Azimutální ložisko je třecí, tvořené třemi teflonovými kousky klouzajícími po hliníkovém plechu. Tato kombinace je podle mého názoru nevyhovující a ještě si vyžádá úpravy (buď jiný materiál, nebo jiné rozměry teflonových podložek). Pohyb jde příliš ztuha a při pozorování v zenitu je třeba na otáčení dalekohledem používat příliš velkou sílu. Plynulost je ovšem velmi dobrá - nedochází k žádným "skokům" a není problém sledovat objekty ani při zvětšení kolem 300x.

EDIT: Jak jsem řekl, tak se stalo. Místo po hliníku nyní klouže teflon po staré gramofonové desce. Je to překvapivě funkční řešení, oproti plechu se odpor snížil cca na polovinu a síla nutná k hýbání dalekohledem klesla na přijatelnou úroveň.

Pohyb ve výšce je realizován rovněž třecími ložisky v kombinaci teflon-lamino ( půlkruhy jsou oblepené černou nábytkovou hranou - k sehnání na každém rohu). Ložiska mají průměr 40cm a fungují velmi dobře - bez problémů lze realizovat pohyby v řádu úhlových minut. Půlkruhy na tubusu jsou však poněkud úzké - kdybych je dělal znova, patrně bych pro větší tuhost centimetr či dva přidal. Za poskytnutí teflonu moc děkuji Risbenovi.

EDIT: Relativně hladká černá nábytková hrana je sice vyhovující, ale mohlo by to být ještě o něco lepší - na dalekohledu, který jsem vyrobil pro svou přítelkyni je použité hrubě strukturované lamino, které klouže o poznání lépe.

Uchycení spojovacích trubek je řešeno jako jakási varianta kulového čepu. Na konci každé trubky je našroubovaná kulička (úchopka k šuplíku), která zapadne do díry vyvrtané v dřevěném bloku. Celé se to přiklopí kouskem hliníkového U profilu a přišroubuje. Princip by měl být patrný z obrázků. Nevýhodou je špatný přístup ke šroubkům a možnost jejich ztráty (zejména při sestavování v noci). Lepší by byla nějaká varianta rychloupínání. Kuličky jsou z laciného plastu, což je sice špatné, ale žádné jiné jsem nesehnal (víte-li o nějakých lepších s rozměrem cca 10-12mm, dejte mi určitě vědět).

EDIT: Časem se mi přeci jen podařilo sehnat lepší kuličky za rozumnou cenu. Jednak se dají koupit ocelové šrouby s hlavou tvaru koule o průměru 14mm (jakožto náhradní díl k jakémusi modelu automobilu :-) a také jsem našel člověka, který byl ochotný kuličky vyrobit z hliníku (původně tuto službu nabízel jako výrobu leštěných hlavic k řadícím pákám:-). Obojí řešení je funkční, vyzkoušené a plně vyhovující. V dalších dalekohledech již dělám mezi konci trubek ve dvojici dost místa na použití šroubu s velkou plastovou hlavou, který se dá utahovat rukou.

Spodní část tubusu namířeného k horizontu, je vidět 6 kolimačních šroubů (3 přítažné a 3 odtlačné) a centrální větrák primárního zrcadla. Vypadnutí tubusu z bedýnky v této poloze zabraňují dvě boční vodící destičky (polepené filcem).

"Objímka primáru", jestli se tento skelet dá tak nazvat, je vytvořená ze snýtovaných čtvercových profilů, na kterých se volně kývají kousky U profilů. Zrcadlo je přilepené silikonem na šesti bodech; podle software PLOP by to mělo poskytovat lepší podporu než tradiční devítibodové uložení. Na spodní straně jsou na koncích profilů vyvrtané závity pro kolimační šrouby.

Horní prstenec nesoucí sekundární zrcátko, okulárový výtah a red-dot hledáček. Měl jsem obavy aby nebyl moc úzký a nekroutil se, ale žádný takový problém jsem nezaznamenal. Držák okulárového výtahu se dá pro účely přepravy sejmout (nerad bych ho neopatrnou manipulací odlomil). Samotný výtah je netradičního typu "helical crayford", model HC-1 vyrobený firmou Kineoptics, určený pro okuláry o průměru 1.25". Jeho hlavními přednostmi jsou velmi nízký profil (19mm), nízká hmotnost (190g), jemný chod bez vůlí a příznivá cena. Dokonale naplňuje význam slov "v jednoduchosti je síla". Naproti okuláru je sundavací clona polepená černou sametovou tapetou, jež brání vniku parazitního světla.

Tříramenný pavouk sekundáru je vyroben z 0,5mm pozink plechu, na krajích přichyceného k obyčejným šroubům s naříznutou hlavou. Centrální část je z překližky, přičemž polohování zrcátka je prováděno tradičně přes jeden přítažný a 3 odtlačné šrouby. Zrcátko samotné je přilepené silikonem k držáku tvořenému dvěma vhodně seříznutými a spojenými kousky hliníkového T profilu. Zatím to celé pracuje bez problémů.

EDIT: Silikon jsem při výměně zrcátek a nahradil ho oboustranou montážní páskou. Taktéž drží velmi pevně a naprosto spolehlivě v širokém rozsahu teplot.

Clona naproti okuláru, alias "Žirafky" :-) je obyčejné plastové prostírání s neobyčejnou astronomickou tématikou (zakoupeno v domácích potřebách) - součást dalekohledu, která spolehlivě zaujme i laiky. Je přichycená pomocí suchého zipu (lehké, jednoduché a spolehlivé).

EDIT: Žirafky se uchytily a dnes se nachází již na dvou dalekohledech :-)

A takto vypadá dalekohled ve složeném stavu, pro srovnání velikosti jsem přidal fotbalový míč. Hmotnost kompletu je 15 kilogramů a dalekohled je tak možné přenášet celý najednou, ať už ve složeném či rozloženém stavu.

Na závěr přidávám dvě fotky sestaveného dalekohledu. Moje dojmy po více než roce používání jsou vcelku pozitivní, až na několik drobností pracuje přístroj tak jak jsem si představoval a určitě mi vyhovuje podstatně více než běžné komerční výrobky. Překvapilo mě, že se optika téměř nerosí (vyhřívání sekundáru tedy dostalo velmi nízkou prioritu) a také to, že při velkém zvětšení je poznat proudění teplého vzduchu skrz otevřený tubus (dech a tělesné teplo pozorovatele, ale i "anonymní" vzduch z okolí). V nejbližší době už snad bude hotový definitivní "rukáv" na tubus, což by kromě vyřešení problému s prouděním mělo ještě dále zlepšit kontrast. Prozatím jsem si vypomáhal velkými černými idelitovými pytli, což sice bylo vcelku funkční, nicméně esteticky příšerné :-)

Za výborných podmínek na Šumava Star Party jsem se s dalekohledem dostal až na 15.6 mag a na plzeňské astronomické Expedici jsem při vynikajícím seeingu s dobrými výsledky používal zvětšení až 600x. Pozorování s vlastnoručně vyrobeným dalekohledem je pro mě radost a velké zadostiučinění po dvou letech přemýšlení a práce. Vlastně mě to tak nadchlo, že chystám něco dalšího... ;-)