NiteLite
Úvodem
Něco o mně
Astrotechnika
Pozorování
Stanoviště
Skládací dobsony
Cyklosvítilna
Zajímavá místa
MFF praktika
Fotozápisník
Odkazy
Manětínská oblast tmavé oblohy
10./11.3.2007: Deepsky Lidlskopem a nové stanoviště

Včerejší noc jsem se konečně odhodlal vypravit na nové, pomocí map světelného znečištění předem vytipované stanoviště. Jedná se o louku u vesnice Bezvěrov, ve které stojí i druhá nejvyšší stavba v ČR - západočeský vysílač Krašov. Leží na hlavním tahu Plzeň - Karlovy Vary, asi 35 km od Plzně, takže přístup je pohodlný a rychlý. Místo se nalézá zhruba 700m.n.m., zároveň se jedná o řídce osídlené končiny, v okruhu 10 km není žádné sídlo s více než 500 obyvatel.

pohled na Krašov

Na místo jsem dorazil krátce po sedmé hodině večerní a tak jsem ještě mohl sledovat postupně tmavnoucí západní obzor, na kterým se třpytila Venuše. S sebou jsem měl pouze Lidlskop, jelikož newtona mám nyní na chalupě, takže jsem měl celou noc jen na tohoto drobka. Zatím jsem ho nesestavil a raději se oddával nádhernému rozhledu. Ve všech směrech je téměř ideální horizont, který kazí pouze sloupy vysokého napětí (ale s tím se dá bez problémů žít, nebo se přesunout o pár metrů dál). Čas postupoval a já jsem očekával, že se i na západě setmí, ale stále tam bylo nějak moc světla. Po chvíli mi to došlo - jednalo se o zvířetníkové světlo! Není pochyb, že se jednalo o něj, typický kužel nakloněný přesně v rovině ekliptiky, sahající od obzoru až k Plejádám (cca 50°!), bylo natolik výrazné, že jsem ho zaměnil se soumrakem. Napříč oblohou se táhla zimní Mléčná dráha a mě bylo jasné, že tohle stanoviště bude stát za to.

Prohlížel jsem obzor a pátral po umělých zdrojích světla, abych je pak mohl identifikovat. Podle očekávání stále nejvíc rušila Plzeň na jihovýchodě, i když více než 30km daleko a o 300m níže. Dále jsem si všimnul světelných čepic nad Třemošnou, těsně vedle Plzně, nad Stříbrem na jihu, a nad Toužimí severně. Na východě zářilo na oblohu něco, co nedokážu spolehlivě určit, ale tipoval bych to na brutálně osvětlený kostel v nedalekých Nečtinech (mimochodem Vesnice roku 2002 - možná proto svítí na kostel v 1 hodinu ráno :-/ ). Nic z toho však naštěstí neničilo oblohu výš jak 10-20° nad obzor. Celkově hodnotím toto místo velmi kladně, zvečera podmínky atakovaly bortle 3, postupem času však padala námraza a tak obloha poněkud zesvětlala.

světla Plzně

Tím jsem ukončil seznamování s novým prostředím, sestavil dalekohled a začal se věnovat pozorování. Pro začátek jsem namířil na M42 - nádhera! Mlhovina přes půlku zorného pole 20mm okuláru, s bohatou strukturou, včetně několika přilehlých mlžinek. Rozdíl oproti Plzni až neskutečný. Na to by se člověk mohl koukat hodiny... Další na řadě však byla M1 - po dohadech nakolik je možné ji v 70ce vidět z města teď mohu říct, že za dobrých podmínek s ní není nejmenší problém. Jasný nápadný objekt přímým pohledem, včetně rozeznatelného tvaru. Následovalo několik otevřených hvězdokup - M35 s průvodcem, M36, M37, M41, M46 (viditelná včetně planetární mlhoviny NGC2438), M47, M48. Otevřené hvězdokupy jsou velmi vhodným cílem pro malé dalekohledy a to se nyní jen potvrdilo. U těch jasnějších stačí menší až střední zvětšení aby se rozpadly na jednotlivé hvězdy, ty slabší odhalí pouze několik nejvýraznějších členů před mlhavým pozadím, často stojícím na samé hranici rozlišitelnosti. S dostatečným zvětšením a trochou námahy se člověk přes tu hranici někdy i přehoupne. Do programu jsem zařadil i Eskymáka (NGC 2392) - ačkoliv nebylo o mlhovinném charakteru pochyb, viditelné podrobnosti končily na sotva rozeznatelné jasné vnitřní a slabší vnější části. Na tuhle planetárku je zkrátka třeba zvětšení a na zvětšení je třeba dostatečný průměr.

K jaru ovšem patří zejména galaxie: ve Lvu, Panně, Vlasech Bereničiných, Velké medvědici a Honicích psech jsou jich namačkány celé stohy a desítky z nich jsou v dosahu i malého přístroje. Aperturu ničím nenahradíš, a tak až na výjimky se viditelné detaily omezily na velikost, tvar a orientaci a přítomnost jasnějšího jádra. Jedinou výjimku tvořila M51, kde jsem sotva tušil náznaky spirální struktury (anglický termín "averted imagination" je velmi trefný) a M64, kde se mi občas zdálo, že vidím ono "Černé oko". Přesto jsem si jejich pozorování velmi užíval. Velmi pěkné byly skupinky několika galaxií v jednom zorném poli - zejména ty ve Lvu, kolem M66 (bez problému všechny 3) a M95 (všechny 4). Nejprve jsem postupoval cíleně a vyhledával je podle mapy, jak však čas pokročil a já pomalu vymrzal (člověk by nevěřil, že zrovna tuhle noc bude skoro největší mráz za celou zimu), už jsem jenom povolil osy montáže, naslepo projížděl kupu v Panně a radoval se z každé další spatřené mlžinky. Chudák Messier když sestavoval svůj katalog, jak se mohl v té záplavě orientovat... Během dvou hodin jsem tak "odpozoroval" celkem asi 20 galaxíí. Kolem půl jedné jsem však již byl definitivně ve stavu hibernace a navíc měl vycházet Měsíc, takže jsem se občerstvil a začal balit.


© 2007 Michal Bareš | mbares[at]email.cz | ICQ: 111516490 ICQ status