NiteLite
Úvodem
Něco o mně
Astrotechnika
Pozorování
Stanoviště
Skládací dobsony
Cyklosvítilna
Zajímavá místa
MFF praktika
Fotozápisník
Odkazy
Guestbook
Manětínská oblast tmavé oblohy

Kreslíme deepsky, druhá část

← první díl

Nyní, když máme připravené všechno potřebné vybavení, můžeme se pustit do samotné kresby. Klíčem je dostatek času a trpělivosti, pohodlí a nezaujatost. Člověk se nesmí nechat omezovat tím, co by teoreticky neměl vidět a přesto to vidí a naopak by si neměl vymýšlet nic, co by teoreticky měl vidět a přesto to nevidí. Pozorování ovlivňuje mnoho faktorů, jako jsou pozorovací podmínky, použitý přístroj a jeho kvalita, zkušenosti a momentální rozpoložení pozorovatele. Málokdo má takový talent, aby zvládl svojí první kresbu na jedničku, ale tréninkem a praxí se člověk rychle zdokonaluje. Chtěl bych vyzdvihnout, že cílem nemusí být precizní záznam skutečnosti a je zcela v pořádku, když člověk do kresby promítne svoje pocity, sem tam hvězdičku vynechá a naopak někde něco trochu zdůrazní (je ovšem vhodné na to upozornit, zejména pokud publikujeme). Konečně, vlastní spokojenost je to jediné opravdu důležité měřítko kvality odvedené práce.

hrubý zákres

Prvním a nejdůležitějším krokem je vytvoření základní sítě „záchytných bodů“, která by měla vyplňovat celé pole. Jsou to obvykle jasné hvězdy, jejichž polohu vztahujeme k samotnému zornému poli. Jejich přesnému zakreslení je potřeba věnovat velkou pozornost – budou sloužit jako odrazový můstek pro doplňování dalších podrobností. Zatím není třeba zabývat se příliš zachycení jejich jasnosti, na to přije řada později. Okulár volíme tak, aby jeho zorné pole odpovídalo tomu, které chceme zakreslit. Při umisťování těchto bodů si lze představit zorné pole jako ciferník – pak můžeme říci např.: tahle hvězda leží na spojnici střed <– > čtvrtá hodina, zhruba 1/3 délky ručičky od okraje. Stejně tak může být výhodné představit si okraj pole jako kružnici opsanou kolem nějakého geometrického obrazce těmito hvězdami tvořeného. Může se stát, že v nějaké části zorného pole žádné výrazné hvězdy nejsou, pak je třeba zakreslit alespoň nějakou ze slabších – zkrátka není dobré nechat někde příliš velké prázdné místo. Pokud umístíme hvězdu špatně, můžeme jí buď vygumovat, nebo zřetelně přeškrtnout (a vygumovat až ve dne).

slabší hvězdy

Nyní již máme hotovou kostru zákresu ke které budeme vztahovat ostatní objekty a také je vhodná doba pro použití okuláru, se kterým se nám bude nejlépe pozorovat. Postupně vyplníme prázdná místa mezi našimi záchytnými body slabšími hvězdami, přičemž je vhodné postupovat stejně jako při starhoppingu – hledáme význačné geometrické tvary do kterých jsou hvězdy sdruženy, trojúhelníky, čtyřúhelníky, oblouky a další, které posléze zakreslujeme. Tato fáze bývá obvykle nejzdlouhavější, neboť slabých hvězd bývá mnoho, zejména pokud se díváme směrem do Mléčné dráhy. Obyčejně zabere zhruba čtvrt až půl hodiny, ale může se stát, že trvá i dvě hodiny. Odměnou je pak ovšem bohaté hvězdné pole, které snese srovnání s fotografií. Pokud zakreslujeme bohatou hvězdokupu, snažíme se vyvarovat bezhlavého „tečkování“, nebo tuto praktiku alespoň omezíme na slabší, ne tolik důležité hvězdy. V žádném případě bychom však tímto „zjednodušením“ neměli opomenout zachytit výrazné struktury uvnitř objektu.

základ objektu

Poté, co jsme úspěšně zvládli hvězdné pole, můžeme se pustit do zkoumání samotného objektu. Nejdříve zakreslíme výrazné a na první pohled viditelné oblasti – galaktické jádro, disk planetární mlhoviny či výrazné skupiny hvězd v hvězdokupě. Následuje druhá, delikátní a pozorovatelsky mnohem obtížnější fáze – lov podrobností a slabých oblastí. Na řadu přichází boční pohled (pokud tento trik neovládáte, je nejvyšší čas se ho naučit, jedná se o základní dovednost pozorovatele) a dlouhé, trpělivé zkoumání. Spousta věcí není vidět hned, ale čas od času se na okamžik objeví, aby se vzápětí opět ztratila z dohledu. Zjistíte, že si o některém detailu detailu „myslíte“, že tam je, ale nejste si tím vůbec jisti. To je zcela běžná věc – v takovém případě doporučuji dívat se ještě dalších 10 minut, střídat přímý a boční pohled a vyzkoušet různé jiné triky (na chvíli si odpočinout, zhluboka se vydýchat, prostřídat různá zvětšení, filtry...). Pokud si i poté myslíte, že tam něco je, zakreslete to! Člověk bývá příjemně překvapen, když zjistí co všechno takto může spatřit. Časem zjistíte, jaká úroveň nejistoty odpovídá hranici mezi vaší fantazií a reálným obrazem na samé mezi pozorovatelnosti a co víc, budete schopni tuto hranici posouvat!

jemné detaily

Při zaznamenávání difůzních partií se snažíme vyvarovat „čáranic“ - kreslíme s tužkou naplocho a příliš netlačíme. Můžeme si pomoci i rozmazáním určité oblasti, ale je dobré být opatrný a nepřehnat to, mohli bychom zničit již nakreslené detaily, případně zamazat i místa, kam již objekt nesahá. V některých případech se může hodit guma (typicky velká jasná mlhovina s tmavšími partiemi uvnitř, prachový pás galaxie apod.), ale opět pozor na nežádoucí rozmazání a případné prodření papíru. Hvězdy promítající se na objekt, případně ležící uvnitř zakreslujeme jako poslední – to právě proto, abychom je během další práce nezničili. Až budete se svojí kresbou spokojeni, nezapomeňte si poznamenat důležité údaje o okolnostech pozorování – použitou techniku, datum (příp. čas) pozorování, podmínky (oblačnost, MHV, seeing, průzračnost, bortleho stupeň...). Tyto poznámky umožní později porovnat vzhled objektu za různých okolností v různých přístrojích a ocení je zejména kolegové pozorovatelé se stejným vybavením – je vždycky dobré mít možnost srovnání s výsledky někoho jiného.
Tím je tvůrčí proces prakticky završen i když zájemci mohou kresbu ještě následující den v pohodlí vylepšit např. dokonalejším vystínováním a vytažením hvězd pomocí tenkého černého fixu. Jakékoliv úpravy vzhledu objektu nebo hvězdného pole by se ovšem měly dělat ještě za čerstvé paměti. Hotový obrázek je možné vyfotit nebo naskenovat a poté upravit v počítači – malý zádrhel je v tom, že tužka (grafit) se proti světlu leskne a naskenovat takový snímek je občas problematické. Chce to trochu experimentovat a najít si pro sebe nejlepší způsob digitalizace. Osobně používám snímek digitálním fotoaparátem, následné invertování (černá ↔ bílá) a úprava křivek (jas a kontrast) v grafickém editoru tak, aby obrázek vypadal co nejvěrněji. Zkoušel jsem i dodělávání kresby samotné pomocí různých nástrojů editoru, ale výsledek nebyl příliš realitický a moc mě nenadchnul. Pozadí doporučuji nechat raději světlejší, snaha o velmi tmavé až černé pozadí vede ke znehodnocení slabých partíí zakresleného objektu. Ostatně ani v okuláru není pozadí dokonale černé.

hotový obrázek

Jako model pro ilustrativní kresbu mi stála krásná spirální galaxie s příčkou NGC 7841 :-) Pokud Vás tento článek inspiroval k tomu, abyste zkusili něco nakreslit, případně Vám poskytnul užitečnou informaci, můj cíl byl splněn a jsem tomu velmi rád. Vaše připomínky, dotazy a vlastní zkušenosti přivítám a případně i zpětně promítnu do textu. Přeji všem jasné nebe.

Na závěr uvádím odkaz na stránky Jeremyho Pereze , kde lze najít podobný (a lepší) návod, rozcestník na další podobně zaměřené weby i mnoho dalších informací o kreslení (v angličtině).


© 2007 Michal Bareš | mbares[at]email.cz | ICQ: 111516490 ICQ status