NiteLite
Úvodem
Něco o mně
Astrotechnika
Pozorování
Stanoviště
Skládací dobsony
Cyklosvítilna
Zajímavá místa
MFF praktika
Fotozápisník
Odkazy
Guestbook
Manětínská oblast tmavé oblohy

Kreslíme deepsky, první část

Kreslení (deepsky objektů obzvláště) se může v dnešní době digitálních fotoaparátů a CCD kamer zdát jako beznadějný přežitek, přesto pro mě existuje několik důvodů proč má tato činnost smysl. Ponechme stranou význam kresby z odborného hlediska – zde opravdu na celé čáře a již dlouhou dobu.vítězí moderní záznamová technika. Následující článek se soustředí na kreslení deep-sky „pro radost“ z pohledu amatéra, a to pomocí dalekohledu.
Kresba především přináší uspokojení z toho, že jsem něco vytvořil vlastníma rukama. Je skvělé vzít si zpracovanou kresbu nějakého objektu, porovnat jí s fotografií a zjistit, co všechno můžeme vidět na vlastní oči. Kreslení samotné může být skvělá zábava i prostředek, jak se zdokonalit v pozorovatelském umění. Je to cesta, jak se oprostit od zběsilého „rychlostního pozorování“, strávit u jednoho objektu víc času a důkladně se s ním seznámit. Zároveň je to zdaleka nejlepší způsob, jak zaznamenat, co lze v dalekohledu skutečně spatřit – snímky mohou být krásné, barevné a neuvěřitelně podrobné, avšak málokdy vystihují realitu tak, jak jí vidíme v okuláru. Stejně tak je jediný obrázek lepší než tisíc slov. Nemusíte být žádný umělec, ani ovládat techniku se spoustou kabelů ze desítky tisíc, abyste vytvořili pěkný obrázek. Pokusím se podělit se zkušenostmi, které jsem během začátků s kreslením objektů vzdáleného vesmíru získal s nadějí, že moje tipy někomu budou užitečné. Ale nakonec, každý si najde svůj způsob, techniku a motivaci která mu nejlépe vyhovuje a tak to má být.

Prvním krokem k bezproblémové kresbě je vhodné vybavení. Mimořádná událost na obloze se dá zaznamenat i na zadní stranu pivního tácku (tak jsem zakreslil jeden pěkný bolid:-), ale dobré pomůcky přeci jen dost ulehčí život. Existuje mnoho nástrojů a materiálů, které se dají s úspěchem použít, ale předpokládám, že nepíšu návod pro profesionálního výtvarníka, a tak ponechám věci na základní, jednoduché a černobílé úrovni.
Nezbytným základem je pevná, tvrdá a dostatečně velká podložka. Nejlépe se mi osvědčily tvrdé desky A4 s klipem, které chrání nepoužívané listy před všudypřítomnou vlhkostí, zároveň samy drží aktualní papír a nechávají tak pozorovateli volné ruce. Papír můžete použít buď černý a kreslit světlou barvou, nebo bílý a kreslit tmavou barvou - já dávám přednost bílému papíru a obyčejné tužce. Papír by měl být kvalitní, bez výrazné struktury a co nejvíce odolný proti vlhkosti a roztržení; vhodný je skicák, ale dobře poslouží i obyčejný kancelářský papír, naopak nevhodný je papír recyklovaný.

kresličovo nádobíčko

Upotřebíte zejména měkčí tužku, která by měla být dobře ořezaná (na zakreslení slabých hvězd), a je dobré mít alespoň jednu další jako rezervní. Více tvrdostí vám umožní lépe zvolit vhodný nástroj pro ten konkrétní objekt. Tenké fixy (linery) na doladění hvězd se budou hodit při následném dokončování kresby – ale až následující den, v noci se na vlhkém papíru rozpíjejí. Je dobré tužku připevnit provázkem ke kreslící podložce, není totiž nic otravnějšího, než jí neustále hledat v trávě poté, co se opět skutálela na zem. Nezapoměňte na kvalitní (!) gumu, často se stane, že je potřeba opravit špatně umístěnou hvězdu či zmenšit rozsah mlhoviny. Guma nesmí papír příliš rozdírat a nesmí dělat šmouhy – občas, zejména u mladších začátečníků vypadá ráno papír se zákresem jako by prošel trávícím traktem nějakého přežvýkavce :-) Konečně, poslední nezbytnou pomůckou je dobré světlo. To by mělo mít vhodnou intenzitu a barvu – nesmí rušit adaptaci na tmu, ale zároveň musí umožnit rozeznávat i drobné a málo kontrastní detaily kresby. Z toho vyplývá též požadavek na rovnoměrnost osvětlení – některé čiré diody vytvýřejí světlé a tmavé kruhy a kreslit s něčím takovým je velmi nepohodlné. Jako ideální se jeví použití čelovky, případně lampičky připevněné k podložce – já jsem se vydal druhou cestou. Téměř nezbytný je nějaký druh židle či sedátka, případně něco, kam by se dala položit podložka s papírem. Stát u okuláru po několika hodin a držet přitom všechno v ruce je nereálné.

Co se pozorovací techniky týče, lze v zásadě použít libovolný dalekohled, avšak obrovskou výhodou je montáž s pohonem. Tuto pomoc oceníte zejména při použití velkého zvětšení, kdy všechno velmi rychle utíká ze zorného pole. Osobně dávám přednost okulárům s normálním zorným polem (do 50°), zejména v první fázi kresby. Zakreslovat totiž celé zorné pole 82° Naglera je náročná a pracná záležitost a pokud zvolíte jenom část jeho pole, je zase obtížné správně odhadnout měřítko a umístění jednotlivých hvězd. Až poté, co si vytvoříte několik „záchytných bodů“, klidně využijte výhod ultrawide okuláru. Volba zvětšení a s ním souvisejícího zorného pole záleží na tom, jestli chcete zachytit zejména co nejvíce detailů na samotném objektu, nebo spíše jeho umístění ve hvězdném poli. Občas se nalézá více objektů blízko sebe a pak můžete chtít aby se všechny nacházely v jednom zorném poli (typicky skupiny galaxií, hvězdokupy chí a h a podobně), ačkoliv to znamená použít zvětšení, které není z hlediska viditelnosti objektů ideální. Je rovněž možné (a často se to tak provádí) udělat více kreseb – jednu přehledovou, zachycující široké okolí a jednu podrobnou, věnovanou drobným detailům.

Je vhodné kresbu nějak ohraničit – přirozené se nabízí umístit zákres do kruhu, který představuje zorné pole viditelné v okuláru. Kruh by neměl být příliš malý ani příliš velký, vhodná je velikost mezi 5 a 8cm, ale záleží na každém, co mu nejlépe vyhovuje. Také není špatné kreslit při malém zvětšení do většího kruhu a při velkém zvětšení do menšího kruhu – vyvolává to dojem, že je pozornost více zaměřena na malý objekt v centru. Dobrou cestou je připravit a vytisknout si rovnou celý pozorovací protokol, i s místem pro kresbu.

druhý díl →


© 2007 Michal Bareš | mbares[at]email.cz | ICQ: 111516490 ICQ status